Teréza Nováková, rozená Lanhausová, se narodila v Praze v roce 1853. Po sňatku s Josefem Novákem se přestěhovala do Litomyšle, kde strávila významnou část života a začala se více zajímat o východočeský venkov, místní prostředí, tradice i lidské osudy. Právě ty se později staly důležitou součástí její literární tvorby.

Nebyla jen autorkou prózy. Věnovala se také ženskému emancipačnímu hnutí, podporovala vzdělání žen, jejich společenské uplatnění a veřejný hlas. Zdroje ji uvádějí také jako zakladatelku a redaktorku časopisu Ženský svět. Její dílo bývá spojováno s českým realismem a venkovskou prózou. V textech se často obracela k lidem na okraji velkých dějin — k venkovanům, řemeslníkům, věřícím, pochybujícím i těm, kteří hledají vlastní pravdu.